________________________________________ HOROLEZECKÝ ODDÍL PELHŘIMOV__________________________________________

Jak jsme jeli do Francie

Jak jsme jeli do Francie

Jak jsme jeli do Žábožroutova (5.-12.6. 2009)

 

Není nad to, mít kamarády, kamarádky a známé po různu a vhodně rozmístěné po Evropě. V tomhle případě jsme spolu s Kačou navštívili její kamarádku Katku a to rovnou v Marseille, kde teď rok žije. Cesta byla dlouhá tak asi 1500 km, ale naštěstí díky dálnicím odsejpala. Přivítání bylo vřelé a Katka nás hnedle z večera vytáhla na folklórní večeři přímo nad záliv v oblasti Les Calanques (prostě česky Kalánky) a nacpala nás sejrem a vínem, což docela vůbec nevadilo. Druhý den jsme šli k móři s lezeckým cajkem,  - je to na Kalánky cca půl hodiny chůze – dali koupačku, sedli na pivko a že teda zalezeme a zasvětíme naší kamarádku, hostitelku, průvodkyni v jedné osobě do tajů skalního lezení. Díky zapůjčenému průvodci jsme zjistili, že je tam toho tři a někdy i čtyři prdele lezení. Kousek od moře jsme v lokalitě Morgiou našli pár jednodýlek a šli na to takhle ve dvě odpoledne za krásnýho hicu a slunce, což nakonec ani moc nevadilo. Kamarádce to docela lezlo a tak jsem blbli na 5a, 5b+, 5c, 5c+, vápno parádní, i když placama mírně olezlý, ale luxus, jištění asi tak, že když byla u kotníků pressa, tak se už dala cvakat další. Na 25 m osm až deset press tam bylo normální. No ostatně to byla poslední oblast, kde jsme měli průvodce a pak v dalších oblastech ve vnitrozemí to bylo už jen na pocitu dáš, nedáš. Další dny jsem trávili tůristováním po městě, na ostrov If (hrabě Monte Christo), plážováním, nákupy velmi, velmi dobrého růžového vína, sejrů, krevet, baget atd. atd. za nechutně mrzkej peníz. Bóže chci tam žít. Další plán byl kouknout na Verdon. Dle rady jsme zajeli ke kempu a lezecký oblasti poblíž Verdonu a to do jedný menší řitě s názvem Quinson. Vzhledem k tomu, že  jsme se tam doplácali v půl jedenáctý večer a kemp byl už zalígrovanej, nám příbytek udělalo auto. Ráno jsme se dokopali pod vápno k místní elektrárně a čučeli co by se dalo, nebo nedalo. Holt průvodce je průvodce, leč nebyl. Nakonec jsme si vybrali cosi a šli na to. Tak 5-ka to nebyla. Řekl bych, že v mojí stupnici obtížnosti to bylo č. 2 - Jde to, ale je to mazec. Vedlejší cesta byla taky č. 2 s drobnou úpravou – Jde to, ale je to ještě větší mazec. Po vyblbnutí, jsem sedli do kočáru a jeli na ten Verdon. Co říct o Verdonu. Hmmmm. Kaňon jak kráva a ty výhledy. Výhledy tam spočívají v tom, že se provozují autem, což neva, 20 km výhledů je dost. Zdejší lezci lezou kaňon tak, že slaní dolu třeba 60 m a pak si to vylezou nahoru, i když placama se dá slanit i 300 m. U jednoho místního tunelu jsme dali sváču a pokukujeme po  okolí, když oko Kači padlo na skálu před náma a v oku bylo vidět, že dneska by to ještě šlo. No a šlo. A zas stojíme před vápnem a študujeme kudy tudy a jestli to vůbec půjde. Tak tady to byl luxus, ideální, akorátovej, obtížnostně nevim a je mi to buřt, páč sem se tam blahem vychrochtal a zalez jak nikdy (lišty, madla, bočáky, dírky, tření, atd. ohhhhhh) a ty výhledy Máňo. Dobrý oko Kačo. No a tady naše Verdonský lezení končí a celkový ve Francii, nicméně turistika pokračuje. Jízda vnitrozemím směr sever a vše v režimu „on the road“,  když je to po cestě hezký, zastavujeme a někde v dálce před náma se vyspíme, povečeříme víno a k němu něco (opět ty jejich sejry, šunky, bagety) a je pohoda, pohoda, pohoda a ještě jednou pohoda.

 

Díky Pavle za průvodce a mapy, díky Katko za pohoštění, provádění a příbytek, díky Petře z Bruna za matroš, díky Kubo za lano (už ti ho vracím rok a je mi za to stydno, nepadalo se do něj ani jednou) a nakonec díky Kačo za to, že jsi to tam se mnou vydržela.

 

Foto ve fotogalerii.

 

Sepsal Roman

15.06.2009 10:10:38
rybman
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one