________________________________________ HOROLEZECKÝ ODDÍL PELHŘIMOV__________________________________________

sjíždění želivky

Otevírání Želivky a neb , proč bychom se netopily v únoru

13.2.2009       

 Co všechno lidi nevymyslej  po dopití druhé láhve ferneta…Sešli sme se v příjemném počtu pěti lidí opět na chatě… Já , Máťa ,Šimi,filip a Johny sme si zařídili poměrně veselý večer. Všechno probýhalo jako příjemě probýhající dýchánek , do té doby něž sme obveseleni dávkou alkoholu se Šimim začali obdivovat babičky starý plátěný kajak. Právě tady s hlavami zakloněnými při pohledu na u stropu visící vodáckou historii se v Nás  probudil duch ztřeštěných vodomilů a vynesen byl rozsudek : ,, vole zejtra jedeme Želivku ! a žádný že ne ! co na tom že je půlka února“ Pak sme nadšeně počali plánovat . Tuším , že oba dve sme doufali , že ráno to ten druhý odřekne.

           Nu neodřekl a tak klepeme kosu v Cerekvi u auta a snažíme se ňák přišněrovat kánoi (křtěnou na ledoborce Lenina) a kajak (Krasina) na Johnyho felicii. (ne jen že mi sme střelený… přidal se k nám i Filip do kánoe a Johny jakož to vozka a Technické zázemí.)… Nikdo z nás asi nevěřil že ty lodě se na střeše udržej až do želiva , ale vyjeli sme. Byl to asi náramný pohled jak se sněhovými závějěmi prodírá podivný vůz s ještě podivnějším nákladem.

          Konečně sme u Želivské hospody … lidi na nás pobaveně pokukují (dnes tu probýhá masopust a tak kolemjdoucí bavíce se jaké sme si hezké masky urobyly netuší , že to myslíme vážně) Řeka je bohužel v těchto místech pokrytá poměrně silným ledem (už to nás mohlo varovat) a tak nastupujeme až za jezem. Ještě rozloučit se s Johnym a už si to pádlujeme krásnou krajinou. Vody je dost , jen občas zařechtá kamen či kra pod Leninem. Na každém mostě na nás čeká Johny (Balů) tak si zdělujem zážitky, usrkáváme z láhve Wisky a kouříme.

            Všechno probíhá  víc než v pořádku…poslední zastávka kde čekal Balů byla v Polesí….Tam sme se jen pozdravily a já povídám….nevim kde je další zastávka…prostě někde čekej. To byla možná chyba.

            Jedeme dál a užíváme si tej krásy…sledujeme Ledňáčka, volavky i labuť (tu viděl jen Kentán ….my se domníváme , že už měl halucinace , což by nebylo nic divného páč obsah láhve byl již vyprázdněn). Další dobrej nápad byl svázat z oblečení postroj na v ohradě pobíhající koně a překvapit Balůa  příjezdem na koňmi táhnoucí kánoi. Bohužel koně utekli než sme stačili dorazit na břeh.

            Poslední krásnej zážitek byl pohled na senožatské skály kam se v létě jezdíme trápit. Za zatáčkou už nás čekal nepříjemný pohled….do dálky se táhnoucí ledová plocha… ,,nu což motory na plno  předveďte se “ Led o síle třech centimetrů odolával poctivě, ale přece jen vždycky povolil…postupovali sme tímto stylem : jedna loď se rozjela na maximum , a prala se z ledem dokud síly stačily…druhá loď když viděla že prví má problémy se z povzdálí rozjela , minula těsně loď první a bojovala dalších pět metrů. Takhle sme si prorazili dobrej kylometr ledu….

            ,,Je to dobrý zbejvá nám padesát metrů za zatáčku a pak dvě stě k jezu už to skoro máme!“ křičím na posádku Lenina. ,,Lenine ! bacha jedu z prava!“ rozjíždím kajak naplno a řítím se do ledu…docela to jde sem dobrech patnáct metrů před Leninem , když v tom nastala další z mejch nejdelších minut v životě: špička kajaku se dostala pod led a pak jakoby se mi zastavil čas…loď se neuvěřitelně dlouho nakláněla k hladině ledu a já byl smířeném s koupačkou… už sem byl pod vodou a teď přišel čas strhnout špricnu a vyplavat…..průůůser!!! je přimrzlá…rval sem za ní už v dost velkym zoufalství vší silou a při tom po douškách upíjel z řeky….šprycna povolila , ale to byla jen půlka problému….jak voda naplnila kajak, dostal sem křeč do nohou chvili to trvalo než sem se z něj dostal…plavu k hladině a v tom rána do hlavy jak sviňa….nad sebou mám led!!! To sou takový ty na hovno chvíle kdy vidíte nad sebou led, bublinky který vypouštíte a svoje všude máchající ruce. Zorientoval sem se a  trvalo už jen chviličku než sem vykoukl nad hladinu , ale mě přišlo že tam snad nikdy nedoplavu. Dobrej pocit když se člověk může zas nadechnout a vykašlat vodu. Pak sem do jedný ruky vzal kajak a pádlo a tou druhou sem pěstí rozbíjel led ke břehu… Kluci (ani nevim jak to udělali tak rychle) dorazili na břeh a okamžitě mě začali svlíkat a zahřívat…. Pak šlo všechno hrozně rychle , a nejsem si jistej že si všechno pamatuju…vim že sme vylejvali vodu z kajaku , volali Balůovi kde seme, běželi z loďma k samotám, filip běžel k barákům s voláním póóómóóóc a pak už sem seděl v teple v autě v suchym oblečení a spacáku… Kluci sou fakt machři….všechno zařídili strašně rychle…s nima se člověk snad nemusí bát ničeho.

            Běhěm chvilky klucí nahodili lodě na střechu a už se jelo….no jelo…hrabalo, couvalo , tlačilo. Ještě fotka u našeho starýho  známýho policajta a už frčíme do Cerekve na polívku.

            I přes to všechno tuto akci hodnotím jako nádhernou a naprosto vímečnou .

Ahóóój Mates. 

 

PS: děkuju všem zúčastněným za krásnou ztřeštěnou akci a hlavně za záchranu života. Jináč další voda je naplánovaná hned jak roztajou ledy přidáte se?….to bude v posádce lodi i Johny….strašnou práci vozky mu už nemůžeme snad přidělit….Jsi Machr johny!

PPS: fotky dodám hned jak se Johny probudí po plese a pošle mi je.

15.02.2009 10:43:15
rybman
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one