________________________________________ HOROLEZECKÝ ODDÍL PELHŘIMOV__________________________________________

Jak jsme jeli na výlet na Slovinsko

Nějaký čas jsme spolu s Kačou vymýšleli naší společnou dovolenou do Slovinska. Společnou znamená, že bude hlavně bez našich parazitujících kamarádů, které máme jinak ale velmi rádi, nicméně zas né tolik. Pod rouškou vzbuzení lítosti  - jsem momentálně sám a mám rád hory - se snažil na last moment ještě vetřít Kuba, ale byl odmítnut větou – né Kubo, odjíždím se svou dívkou a auto je úplně narvaný po střechu do posledního místečka vč. přihrádky spolujezdce. Po chvilce mojich významných mrkání pochopil, že se prostě nevejde. Balení nemá smysl popisovat. Snad jen, že třetí návrat po vyjetí na dovču byl pro stan. Druhý a první návrat byl jen pro nějaké hlouposti.  více...

Nějaký čas jsme spolu s Kačou vymýšleli naší společnou dovolenou do Slovinska. Společnou znamená, že bude hlavně bez našich parazitujících kamarádů, které máme jinak ale velmi rádi, nicméně zas né tolik. Pod rouškou vzbuzení lítosti  - jsem momentálně sám a mám rád hory - se snažil na last moment ještě vetřít Kuba, ale byl odmítnut větou – né Kubo, odjíždím se svou dívkou a auto je úplně narvaný po střechu do posledního místečka vč. přihrádky spolujezdce. Po chvilce mojich významných mrkání pochopil, že se prostě nevejde. Balení nemá smysl popisovat. Snad jen, že třetí návrat po vyjetí na dovču byl pro stan. Druhý a první návrat byl jen pro nějaké hlouposti. Naštěstí vše nás napadlo zhruba u kina. Tak teda jedeme. GPS nás v Rakousku navigovala přes různé venkovy, údolí, kopce a ve Slovinsku zase přes dálnice, ač byly zakázané. Asi chyba v Matrixu. Plán byl Triglav (2864 m.n.m.), poznávání krás Julských alp, návštěva hradu u Postojny a hlavně teda to móře. Kolem jedenácté v noci jsme se ubytovali ve svém autě poblíž státovky u Bohinjské Bistrice, 10 metrů mimo oblast národního parku, aby nás v sedm ráno zpruzená ochrana národního parku vyhazovala pod neslýchanou pokutou za použití polní cesty jako místa pro spaní. Hrůzu budící tatík na mě spustil zhruba toto – mluvíte Slovinsky, Německy, Anglicky. Moje rozespalá odpověď – já mluvim Česky - ho trochu naštvala. Odbyl mě – ve Slovinsku se mluví Slovinsky, Německy, Anglicky. Chtěl jsem mu říct – ale bratře Slovane, vždyť ti rozumím zcela dobře, pojď popijeme, mě naštěstí zcela prozíravě zastavila Kača a anglicky tatíkovi vysvětlila naší historku s pozdním příjezdem a že jdeme na ten jejich národní Triglav. Tatík vyměkl. Řekl jen - do hodiny ať jste pryč, tady je to všechno soukromí, jinak to bude za pade ojro za osobu. Co naděláme, když nás vyhazuje ochrana parku mimo park úplně mimo park. Nic. Snad jen, že si člověk řekne - ech to Slovinsko podivné.  Ale dále. Po příjezdu k nástupu (koča při Savici) v cca 650 m.n.m., jsme si sbalili naše fajn batohy (svině zkurvený těžký, jejich výrobci jsou úchylný sadisti) a šli vzhůru. Potíž nastala po 10 výškových metrech, kdy se cesta jaksi postavila skoro kolmo nahoru a řekla nám - táák vy dvá bobánci teď vás ještě čeká dalších 590 výškových metrů a pak bude možná skoro rovina. U Černého jezera skoro začala a taky začal padat sníh a ostře foukat. Docela by byly i výhledy, jenže jsme museli furt čučet pod nohy díky ošmatlanýmu mokrýmu vápenci. Slovinský hory maj jednu vlastnost. Když si myslíš, že už tam proboha jsi, tam kam chceš jít, tak nejsi a čeká tě ještě krpál a za ním pak stoupák, pak úmorná rovinka v suťovisku  a pak ještě trochu krpál a pak tam teprve jsi a časy uváděný na cedulkách zřejmě psal JETY, anebo jemu podobnej horskej ujetej magor. Prostě je stíhat, je na hranicích vlastní záhuby. A tak po osmi hodinách, dle cedulí šesti, jsme uviděli naší překrásnou koču (chatu) (Tržaška koča) na přespání. Byla ve 2151 m.n.m.. Muselo se ale k ní přes hřeben od Hribarice, kterej   byl v cca 2400 m.n.m. No paráda. Zaplatili jsme 19 + 2 éček za vymrzlou cimru, za osobu. Ty dvě ojra je místní zvyk. Turistická daň. Dole v hospůdce jsme dali po vínu, pokecali z pískařem z Čech a šli po vlastní, uklohněný véče na plynu na kutě. Venku foukal severák a kydalo a bylo to takový hodně, hodně na konci světa, jedinej domov vprostřed tmy a hor. Ráno bylo lepší. Mrzlo, ale slunce svítilo jak blázen. V sedm vyrážíme jako první (žel to je chyba). Na osmou večer byl naplánovaný návrat k autu, takže je třeba se hejbat. Po hodině trmácení k nástupu na Triglav to začalo bejt hustší. Jak přes noc sněžilo a mrzlo, tak to taky pěkně klouzalo, holt vibram podrážka je vibram podrážka. No nic, do sedla to ještě jakš takš sedlo. Ale potom se nám jaksi ztrácela cesta pod sněhem a to co bylo z ní vidět, tak pod ledem. Já to tam teda moc neznám a jak jsme byli ti první, tak to byla ta chyba. Řešení kudy tudy, hledání stupů a chytů pod sněhem jaksi zabíralo čas, tedy přesněji vše trvalo jednou tolik. Za sucha obtížnost I. až II., se nám změnila tak na III. až placama IV. Když už zbývala k vrcholu hodina, za sucha tak půlhodina jsme museli udělat brífink. Nastal nám totiž jeden problém. Dle hodin jsme už měli právě sestupovat, tzn. měli stíhat dojít za světla k autu. Nakonec hořce a těžce zvítězila otočka z cca 2600 m.n.m. a návrat tou samou cestou. Co vám mám povídat, nasere to. Rytmus stoupání byl dobrej, už se i na ten bílej hnus zvyklo, slunce svítilo, ideál. Jenže než si o další den posunout zaslouženou dovolenou, páč návrat za světla k autu byl už nereálnej a teda díky tomu zase v nějaký koče platit 20 eur, to nakonec vyřešila soudnost a to, že tu nejsme jen kvůli Triglavu. Tak tedy sestup. Co říci o sestupu. Já si toho teda moc nepamatuju. V půlce jsem totiž vypnul veškerý smyly a nervový zakončení. Signalizovaly mi totiž neustálý varování o celkovém přetížení. Přece jen za den ujít cca 28 km s celkovým převýšením v součtu 3,3 km je na mě dost. Kača jistě souhlasí. Po té, co jsem raději vypnul i paměť, si mlhavě vybavuji jakési sedlo a zároveň i místo odpočinku, kde po nás zálibně pokukoval nějakej černej pták, něco jako kos. Po chvíli se slétli další tři a opět nás zálibně pozorovali a nějak se domlouvali. Nabyl jsem pocitu že to jsou zdejší mrchožrouti a že v nás vidí snadnou kořist, protože jsem nepochopil co tady, ty malý černý urugvajci, můžou, kromě šutrů a zničenejch lidí, něco jinýho žrát. Nesežrali nás. Nakonec jsme přišli po 13,5 hodině chození od rána k autu. Tzn. přišli jsme v půl devátý večer. Jen o půl hodiny dýl od časového plánu. No a tady je háček. To, že se stmívá u nás touto dobou v osm, znamená, že ve Slovinsku je už tma jak v prdeli. Jistě si vzpomínáte na ten debilní 590 m vysoký stoupák z úvodu. Za světla prudí, ale za tmy, za který jsme ho šli dolu, dostane teprve to správné kouzlo. A tak za svitu Kači čelovky ho sestupujeme. Moje čelovka byla v báglu, ale baterky do ní pro změnu dole v autě. Moje blbost. To trmácení snad nemělo konce. Když jsem uviděl auto, málem jsem se radostí zbláznil. Vlastně nastala jen jakási malá vnitřní radost, tělo jaksi už odmítalo cokoliv. Ani noha nechtěla slastně nakopnout svini. Jen ruce popaměti otevřely pivko. Ubytko v nedalekém kempu, bylo príma, jen za 7 eur na osobu, ale pro nás zadara, recepce v deset v noci už měla zavřeno. Ostatní dny pak byly už ve formě rekonvalescence. Moře, plácání, prohlídky měst a hradu. Prostě túristé a těžká pohoda, úsměv. Móře bylo slaný a teplý, občas ho vypouštěli a pak zas napouštěli. Samozřejmě nezbytné nasrávací SMS od moře našim parazitujícím kamarádům, které máme ale rádi.

Takže vlastně jinak fajné, dovča akční a placama dóst „výživná“ a na samotnej Triglav se ještě vrátíme.

PS: v místních marketech narazíte i na dobré zahraniční mléko. Mléko z Madety Pelhřimov.

Slovník z cest:

Dobr dan – dobrý den

Chvala – děkuju

Otroci – děti

Kadit – kouřit

Svlíkat – podívat

Bura – vítr

Koča – chata, bouda

Pivo – pivo

Kurwadrátdoprdelejásenatovyseru – cesta je již dlouhá, bolí mě nohy, není nic vidět a právě jsem zakopla o úžasný vápencový kámen a bolí mě z něj navíc palec, který je celý otlačený z boty ze sestupu a není mi do zpěvu

Áuuuu hek – při tomto kroku  mě zabolelo koleno, záda, krk, ……

Jetoužkousek – je to ještě flák jak kráva a radši bych namístě zdechnul než udělal krok navíc

Sesmolil Roman

Vykorektorovala Kača



24.09.2008 16:55:46
rybman
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one